11.6. Poslední den první konference

Dnes končila první konference. Tedy tak trochu pracovní sobota (proto jsem celé odpoledne proflákala, proběhala a zvládla jsem i film:). Mám pro vás další kulturní poznatky z kuloárních konferenčních řečí. Bavili jsme se s ostatními o kulturních rozdílech. Jedna slečna z Ománu vykládala, jak naráží na to, že evropská kultura je hrozně uspěchaná. Že ona je prostě v pohodě, nikam nespěchá. Vedle sedící mladík se jí zeptal, zda se to projevuje i u toho, když se přechází silnice (tj. zda také řidič nikam nespěchá a zastaví). Ona se smíchem odvětila - u nás se nepřechází. Po chvíli velmi nekorektních vtípků o tom, že nemají v Ománu silnice, nám slečna vysvětlila pravou podstatu. V Ománu je teplo, a tak všichni jezdí autem. Nikdo nechodí. Nikdy. Nikam. Takže tato slečna například, než se přestěhovala do Evropy (bydlí ve Švédsku), tak neměla žádné "chodící" boty. Prostě jenom boty na velmi vysokém podpatku. Bylo pro ni nepředstavitelné někam dojít pěšky, takže si na nádraží vzdálené 5 min chůze brala taxíka (sám taxikář tomu nemohl uvěřit). Až poté, co jí spolubydlící upozornila na to, že se nediví, že v takovýchhle podpatcích se opravdu nedá nikam chodit, tak objevila krásu pěší chůze. Zároveň vyprávěla o tom, že chodila na kurzy jízdy na kole. A musela se vystavovat posměchu vlastního potomka, který - jako ostatní v Ománu - považoval kolo za prostředek chudých a dětí. Dnes tu byly v okolí přeplněná parkoviště - říkala jsem si, jak jsou ti Norové sportovní národ, že jakmile je pěkný víkend, tak vyrazí do přírody. Omyl:

Jednalo se o nějaký místní cyklistický závod. Skoro všichni se z něj vraceli s medailí. Nebyl to ale Arctic Race of Norway (http://www.letour.com/arctic-race-of-norway/2016/no/), který se jede až v srpnu. A hele, racek (já běžela, on ne):

A fotoúlovek z univerzitní knihovny:

Jo a abych nezapomněla. Víte, kdo bydlí ve stejném baráku jako já?