2.6. Druhý den - prezentace a výlet na lodi

Z prvního příspěvku to vypadá, jako bych celou dobu seděla jen na koleji, což je sice pravda pro den první, nikoli však pro dny další. Následoval totiž hodně hektický druhý den. V mailu jsem oddělení, kde budu trávit další měsíc, psala, že budu ready něco dělat od 2.6. Takže mi hned zorganizovali prezentaci před oddělením. Trochu jsem z toho byla rozrušená, protože jsem neměla nic moc připravené, v odjezdovém shonu nebyl čas. Trochu jsem přepracovala svoji prezentaci z podzimní konference, kde jsem prezentovala svoji část disertačky a výsledek byl snad přijatelný. Po prezentaci následoval rozhovor s novinářem z místního deníku. Nejsem si jistá, jestli pochopil aspoň polovinu toho, co jsem mu říkala (a vězte, že to nebylo jeho angličtinou). Ale bude to v Norštině, tak doufám, že žádný problém:) Jo a budu mít i fotku! Ještě se vrátím k právě k jeho angličtině. Norsko je první zemí, kde snad každý, koho jsem potkala, umí anglicky. I prodavači/ky, autobusáci/čky apod. Když mě na procházce potkají lidé se psem a začnou na mě mluvit norsky a já odvětím, že neumím, tak plynule přejdou do angličtiny. Na univerzitě je to samozřejmost - také jsem postupně zjistila, že oddělení, kde teď jsem je hodně internacionální. Maďar (mimochodem, skoro jsem si myslela, že je to Čech, jmenuje se totiž Adam Novotný), Brazilec, Nikaraguec, Vietnamec, Švéd a další... Mám trochu problém poznat, kdo je Nor a kdo ne. Jo a ještě k norštině. Nerozumím samozřejmě skoro nic, kromě takových těch mezinárodních slov a germanismů, občas vyvozuji ze situace. Dost mě ale překvapilo, když jedna z pracovnic uprostřed hovoru začala vydávat takové to "he", jako kdyby se něco neočekávaného stalo (takové citoslovce úleku). Dost mě to vyděsilo, ale evidentně to znamená něco jako hm. V brzkém odpoledni jsme odjeli na výlet lodí s večeří na ostrov Nordarnøy. Protože jsem nechtěla sedět v podpalubí (a místa s výhledem již byla obsazená), tak jsme strávili cestu na přídi, kde pekelně foukal vítr.

A dále ještě pár kýčů z paluby:

Z restaurace, kde jsme večeřeli nám připravili zábavné hry, jako střílení z luku (vyhráli jsme jako tým, já jsem se dokonce dvakrát ze tří možností trefila do terče!).

Dál už následovala večeře, Norové i ostatní pili jako Dáni a naše menu vypadalo takto, nebojte, já tomu taky nerozumím, ale bylo to dobré.

P.S. Tak další zjištění ohledně čipového vstupu na koleje. Když vejdete s někým jiným, tak nejdou odemknout vaše dveře. Sory páni sousedé, že jsem zkoušela o půlnoci i vaše zámky, zda jsem si jen náhodou nespletla číslo dveří. P.P.S. Stále si nemohu zvyknout na světlo. Je to prostě divný. Svítí sluníčko a v ulicích nikde nikdo. Vypadá to, jako 4 odpoledne a před supermarkety je prázdno. Dokonce jsem se přistihla, jak si představuji, jak asi tak ta tma vypadá (tedy tma tady v ulicích:). Přijde mi, že Norové v noci v létě svítí jen proto, aby měli pocit, že už je noc, ne že by to bylo potřeba.