23.6. Není všechno tak, jak si člověk naplánuje

Takže vás nebudu napínat. Z posledních dní moc fotek nemám - už moc nemůžu běhat, zato mám spoustu zážitků. Od doktora, z obchoďáku a tak. První tedy doktor. No. Asi týden jsem se snažila přemlouvat se, že ten červený flek v podkolenní jamce není zas tak hrozný a že možná jde jen o štípnutí komárem (ok, to obvykle nebývá velké jako dezertní talířek... Ale stejně, ten flek moc viditelný nebyl). Po jedné probdělé noci (i když, to možná bylo jen tím světlem), jsem se rozhodla, že skvrnu zajdu ukázat místnímu doktorovi. Což samozřejmě byla akce na 3 hodiny. Totiž - už jsou tu letní prázdniny, takže autobusy už nejezdí vůbec (ve špičce jednou za půl hodiny!). V nemocnici vás prostě neošetří, dají vám tajemné telefonní číslo a pošlou vás někam. Na telefonním čísle se tváří mile, ale jen tak přibližně naznačí, kam máte jít (sory, nemám mapu s rejstříkem ulic). Ještěže je v nemocnici wifi! Takže nakonec jsem se dostala někam (asi na pohotovost), kde mě byli ochotni přijmout. Sestra se zeptala, co mě trápí. Když jsem jí popsala samodiagnózu (borelioza), tak vytáhla desky a začala zkoumat, na co se mě má zeptat (pozn. takhle na severu nemají prakticky klíšťata a tudíž ani boreliozu). Když jsem se dostala k doktorovi, tak to probíhalo tak nějak obdobně. Mladý týpek mi perfektní angličtinou (díky Norsko za tvé anglicky gramotné lidi) vysvětlil, že je to vlastně docela vtipné, že oni se většinou věnují zlomeným nohám a tržným ranám a že takovéhle případy se moc nevidí. Tak nějak zkonstatoval to, co jsem tak dle svého odhadu také zvládla - skvrna není sice typická (není moc výrazná), nemám moc žádné další projevy (horečky, bolesti kloubů), ale že dost pravděpodobně se jedná o boreliozu. Takže penicilin. Jo a prý jestli chci krevní testy - dle jeho slov - krevní testy jsou cool! Tak jo, když je to cool, tak proč ne? Aby bylo jasno, ona borelioza se v krvi pozná až po nějaké době, takže ty testy vlastně nic moc neřeknou - ani negativní test neznamená, že ji nemám. Takže tak jako tak prostě začít brát antibiotika. Ale vzhledem právě k tomu, že už tu nějaký pátek jsem a klíšťata jsem měla v ČR, tak jsem si testy nechala udělat.... Chvíli jsem zvažovala, zda antibiotika brát, jestli to opravdu nebyli jen divocí komáři. Po rozhodnutí, že asi opravdu je to borelie postupně další dny přicházely další docela evidentní příznaky (teploty, zčervenání skvrny, bolest kolen). Posuďte sami, jaké krásné flíčky to mám!

A protože neštěstí nechodí samo, žejo, tak se mi podařila ještě další taškařice. V 19:30 jsem si pouštěla na notebooku české zprávy, když jsem zjistila, že se mi nenabíjí baterka. Zkoušela jsem všechno možné, ale bylo celkem jasné, že se prostě rozbil napáječ. Co teď - do úplného vybití asi 2 hodiny. Je večer. Netuším, jak se norsky řekne elektro a kde tady asi mohou mít napáječ na ASUS. No a poslední překážka - obchody bývají ve městě, ne tady za městem a tam se musím dostat tou dopravou, která skoro nefunguje. Naštěstí se mi podařilo najít, že místní obchodní centrum má i elektro a mají otevřeno až do 9. A že i autobusy občas jedou. Takže jsem něco schrastila a funguje! Pan prodavač mi ještě něco nabízel. Dvakrát mi to zopakoval a já jsem netušila, o co se jedná. Ok, řekl. Prostě se Vás na to musím zeptat, není to nic důležitého. Ať žijí buzerace v obchodech, kde i cizince musíte otravovat nějakými produkty, které pravděpodobně ani nemohou využít (jednalo se o nějakou slevu na domácích energiích, tuším). Prostě bomba. Takže teď už mě nebudou vytrhovat žádné krásy přírody a mohu klidně a s čistým srdcem pečlivě pracovat! Jo a jak se říká - do svatby se to zahojí.