1.6. Den odjezdu

Tak. Slíbila jsem svým kamarádům, že o sobě dám vědět. A protože jich bylo vícero, rozhodla jsem se sepsat pár řádků. Uvidíme, jaká bude motivace (obvykle je na začátku nadšení, které postupně vyprchává)... Ale pro ty, co nevědí, kde vůbec jsem a proč. Tak tedy celkem náhodou jsem se ocitla skoro na měsíc v Bodø. Pro ty, kdo netuší,kde to je, tak jsem přiložila mapku. Stručně - hodně na severu Norska. Ještě ne úplně na severu, ale hodně. Za polárním kruhem. Proto se také nazývá "the land of the midnight sun". Protože jsou zde v létě pěkně dlouhé dny, tedy vlastně jsou tu jenom dny. Což je trochu psycho. Kolegyně z práce říkala, že to je skvělé, že se člověk cítí nesmrtelný. Nevím. Já jsem první dny byla pořád jen ospalá. Člověk se pohybuje v takových zvláštních vlnách, kdy se mu chce spát a kdy by pořád jen něco dělal. Říkala jsem místním, že tedy musejí být produktivnější - dost mi oponovali. Jakmile zde totiž mají světlo, tak chtějí být neustále venku. Hlavně když je hezké počasí. Což bych řekla, že je cokoliv nad nulou. Já jsem tady zažila vlastně jen jeden (dle mého názoru) docela teplý den, další dny už bylo jen 8 nad nulou a mrazivý vítr z pólu měl za následek to, že pocitově bylo ještě méně. Takže čepice, svetr a bunda. Ne tak pro místní. Ti už zahájili letní sezónu, vytáhli kola, krátké kalhoty a trička. No, asi bych si musela ještě chvíli zvykat. Ale tedy k tomu, jak jsem se sem dostala. Povinností doktorského studia je výjezd do zahraničí. Já jsem díky kontaktům z konferencí oslovila profesorku právě z Nord University v Bodø. Ta byla velmi vstřícná. A byla i velmi vstřícná poté, co jsem zjistila, že jsem dostala finanční podporu 14 dní před mým příjezdem. Díky. Takže - já jsem rychle balila, vyřizovala formality, kupovala letenky (věřte 14 dní před to není levná ani lehká záležitost). 1.6. už jsem nasedala na letišti Vaška Havla a mířila směr Oslo. U nástupu do naprosto narvaného letadla jsem potkala Libora Forsta, který náhodu jel do Švédska (přes Oslo) připravovat trailové ME příští rok (pro neorienťáky - jedná se o disciplínu orientačního běhu, která je pro vozíčkáře). A ptal se mě, zda jedu za orienťákem. Tak ne úplně, ale vlastně taky trochu. Místní orientační klub jsem kontaktovala a pevně doufám, že se budu účastnit nějakých jejich akcí. Cesta letadlem byla poměrně únavná, zejména 5 hodinový přestup v Oslo. Jinak v Oslo bylo 30 stupňů, což bylo tak o 10 více, než v Praze a minimálně o 15 než v Bodø. Při přestupu jsem se snažila hrát mentální hru, že nemám žízeň (voda v kohoutku na záchodech byla teplá a pití v kiosku, tak drahé, že jsem se raději rozhodla zemřít žízní). Nezemřela jsem a doletěla až do Bodø. Jeden z nejhezčích letů, co jsem zažila (tedy aspoň z toho, co si pamatuji, když jsem zrovna nespala). Krásný přelet zasněžených hor (což mě trochu překvapilo, nějak jsem podcenila své zeměpisné znalosti).

Pak už jen přistání přímo z moře na město. A jsem tu. Vyzvedla mě sama paní profesorka a jeli jsme ke kolejím. Já jsem měla - po zkušenostech z Francie, kdy jsem hledala dost zoufale ubytování asi měsíc - trochu strach, co mě čeká. Čekaly mě absolutně nové koleje na kopci s výhledem na moře.

Jediný problém byl, že jsme netušily, jak se dostat dovnitř. Měly jsme kód i čip, ale stejně to nešlo. Po telefonátu s jedním z doktorandů se nám nakonec podařilo se dostat dovnitř. Koleje stejně krásné uvnitř, jako venku. Jedinou smůlou je to, že mám pokoj v přízemí (moc se nedají roztahovat závěsy) a směrem od moře, takže mám výhled jen na staveniště a parkoviště, ale se zelenou horou v dálce!

Prý je to dost malý pokoj. No kdyby viděli ty krcálky ve Francii! Jen tu je trochu moc skříní, takže moje 4 trička působí dost smutně. Ale jinak jsem snad první, kdo to tu obývá.

P.S. Nebyl problém jen směrem dovnitř, ale i směrem ven. Netušila jsem, co zmáčknout, aby mě dveře pustily i ven. P.P.S. Nebojte, vrátím se brzy zpět, nejsem tu ani přes noc. P.P.S. Právě je 11 a slunce zašlo za kopec (to neznamená ale, že by byla vůbec někdy tma).

Nejhorší je na tom, že když se vzbudíte v noci, tak netušíte, jestli jsou 2, 3, nebo třeba 11 dopoledne...