3.6. Den třetí, kdy jsem šla poprvé běhat a taky nakupovat

Třetí den byl oproti předchozím (a budoucím) dost poklidný. Jen práce, obchod a běhání. Takže práce - nejvtipnější se stávají obědové přestávky, kdy probíráme různá témata a zkušenosti. Třeba Maďar Adam prý jí každý den to samé. Ráno vločky, v poledne makrelu z konzervy s chlebem a co má k večeři, to už jsem zapomněla. Ale vždy to samé. Prý vlastně to, že jíme různé věci, je jen výraz toho, že jsme ještě neobjevili to pravé (jako on). Doporučovala jsem mu, aby si dovezl makrelky domů, že tady je lepší kvalita. Norové upozorňovali, že ale je dovoleno pouze 15 kg ryb (tedy oficiálně je to proto, že se zde loví zadarmo, tak aby si z toho někdo neudělal byznys). Adam začal vymýšlet, jak všechny makrelky vyndá z konzerv a nacpe je do igelitového sáčku, aby to bylo lehčí. Dále jsme probírali prezentaci našeho kolegy na nadcházející konferenci. Prý jestli není nervózní. Bylo mu navrženo, zda nechce vystoupit v boxerských trenkách a všechny případné oponenty vyautovat boxerskou rukavicí. Vědci měli v záloze spoustu dalších taktik, jak v prezentaci uspět (např. v okamžiku, kdy dojde na otázky, tak kouknout na hodiny a pronést - "jo, mě už jede autobus"). Z univerzity jsem odcházela brzy, abych stihla ještě koupit lítačku na bus (jedna jízda autobusem po městě zde totiž stojí v přepočtu asi 120 korun). Také jsem si prohlédla město. Přikládám foto nejzajímavějšího.

Bohužel jsem nenašla ani prodejnu map, ani sportovní potřeby. Tohle je asi jediná socha co zde mají (a pozor je v největším centru, co zde může být):

Jo a ještě pouliční umění:

No, vypadá, že bych se jim chtěla smát, ale tak to opravdu není! Naopak ten klid a absence desítek aut a davů lidí mi vyhovuje. Pak následoval můj první zážitek s nakupováním. Tak kromě toho, že jsem zoufale chodila mezi regály a hledala něco, co by se cenově nelišilo od českých cen 3x, ale 2x, kromě toho, že jsem si koupila pivo v domnění, že cena je uvedená za celý balík (ne, bohužel to opravdu bylo za kus), tak celkem v pohodě. Asi vymyslím také nějakou taktiku jako Adam, abych nemusela bloudit supermarketem a hledat přijatelné ceny. První běhání bylo super, udělala jsem si malé kolečko na horu Hunstadtoppen, pracovní název Hustá hora:

Začalo na mě působit světlo a spát jsem tak šla až po půlnoci, zabraná do práce.