5.6. Odpočinek

Dnešní den byl ve znamení odpočinku a příprav na náročnější týdny - během následujících dvou týdnech mě čekají dvě konference. Naštěstí nebudu nic prezentovat, ale i tak to bude mazec. Budu tam jako dobrovolnice a také se půjdu na něco podívat. Takže dnes například o jídle. Jak jsem už psala, Norsko je značně drahá země, ale nebudeme trpět hlady, že. V obchodě si člověk musí zakázat chodit do nějakých oddělení - třeba k masu, pivu a docela překvapivě i ke sladkým tyčinkám (ty jsou v poměru dražší než cokoliv jiného). Takže zde jsou postřehy: Brambory a vajíčka se dají jíst (skoro) pořád - vařené, smažené, na tvrdo (tedy ne brambory, ale jen vejce). Oběd ve školní jídelně stojí asi tak stejně jako lístek na autobus (to ovšem neznamená, že by byl extra levný). Nápad Maďara Adama jíst ke všem snídaním vločky není zas až tak špatný... I skvělé ubytování má trochu nevýhod - s jedním hrncem a jednou pánví se kouzlí skvělá jídla dost těžko; zvlášť když mám jen dvojplotýnku, na kterou se inkriminovaná pánev a hrnec nevejde zároveň. Ne, opravdu není mouka všude na světě stejná, a navíc není hrubá jako hrubá:

no ale nakonec se mi podařilo i z této pamouky vytvořit něco, co se dalo jakž takž jíst:

Asi budu chodit obchodem a překládat si všechno, co budu chtít koupit, abych náhodou příště nekoupila místo mouky třeba moučkový cukr... A dále jen pár fotek z dnešního výběhu na pevné kontroly na mapě Keiservarden:

A mapa se záznamem trasy je zde:

Na trase jsem potkala několik starších veteránů, kteří také hledali kontroly. Jednu paní jsem tak vyděsila, když jsem se vedle ní běžmo objevila, že jsem se obávala, že dostane infarkt. Po cestě jsem potkávala davy turistů - dnes zde totiž byl takový místní pochod Praha-Prčice, akorát že se šlo přes 7 vrcholů. Účastníci byli všech různých věkových kategorií. Všichni vypadali dost sportovně, šli či běželi dosti svižně. Takže nepotřebovali ty stánky s pivem, jako když se jde do Prčic...